Zpětná vazba k realizaci podpůrného programu pro žáky čtvrtých a pátých ročníků

Více naleznete v detailu článku zde.
Anotace v bodech:
Podmínka kontinuity a časové provázanosti ve výchově. Potřeba času pro zprostředkovávání hodnot mezilidského soužití. Budování korektivních zážitků. Změna výchovy od pouček k postoji, prožívání a aplikaci. Propojení prostředí škola a rodina. Propojení prostředí škola a DD.
Konkrétní doporučení.

Výchovné působení zaměřené na budování norem a hodnost by mělo být:

Kontinuální v čase

  • Nárazové krátkodobé vstupy do třídy nemají smysl. Delší časový úsek mezi specifickou činností ve třídě vede vždy k tomu, že je třeba nejprve učit základní pravidla setkání. Děti potřebují čas pro prověřování funkčnosti pravidel, reakcí nové autority. Potřebují si zvyknout na formu práce, na užívaný jazyk. Potřebují se naladit na typ, atmosféru daných setkání.
  • Delší čas mezi setkáními vede k „vyblednutí“ zážitků z předchozích skupin. Ztrácí se provázanost témat, osobní zkušenosti a prožitky. Hrozí formalismus.

Provázané s působením rodičů

  • Souhlasné působení učitele a rodiče doma výrazně napomáhá k budování zdravých norem chování.
  • Řešení problematického chování se často změní v hledání viníka. Chybí jasné vyjádření přání, postoje ze strany rodiče k tomu, jaké chování od svého dítěte očekává a proč. Optika bývá zaměřena na spravedlnost, oprávněnost zásahu učitele atd.
  • Prostředí rodiny a školy mívá ostré hranice. Chybí provázanost. Nesetkala jsem se, že by rodič oslovil třídu svého dítěte a komunikoval s dětmi osobně např. na téma zničené školní pomůcky nebo strach dítěte ze spolužáků…. Děti nemají osobní zážitek s rodiči svých spolužáků v prostředí školy a naopak rodiče nemívají osobní zkušenost se svým dítětem v kolektivu třídy.

Chybí prostor pro mezilidské vztahy

  • Žáci mají kontakt s učitelem především skrze obsah učiv a předmět.
  • Chybí čas na komunikaci, která by odrážela běžný život dítěte i učitele, dotýkala se jejich emocí, přání, obav. Není prostor na prožívání a jeho verbalizaci ať již mezi dětmi nebo v dyádě učitel – žák.
  • Během běžné výuky lze jen stěží fixovat žádoucí chování, adresně zrcadlit projevy jednotlivých žáků s cílem vyjádřit nesouhlas, či podpořit chování, které je chtěné a prosociální.
  • Třídnické hodiny jsou využívány především k ošetření běžné žákovské agendy či přípravě na plánovanou školní akci. Dále jako čas pro řešení již vzniklého problematického chování či konfliktu.

Téma vřazování dětí z dětského domova do tříd

  • Děti z dětského domova často vstupují do třídy v průběhu školního roku. Kmenová třída ani třídní učitel nebývají na vstup nového žáka nijak připraveni.
  • Chybí čas i informace pro oslovení třídy. Pro vytvoření potřebné atmosféry.
  • Postavení dětí z DD bývá ve většině tříd velmi komplikované.
  • Jednání s psycholožkou DD PhDr. Polívkovou a hlavním vychovatelem v loňském roce nepřineslo posun.

CO BY POMOHLO?

  • Doporučuji zařadit do života třídy pravidelné komunitní kruhy. Využívat alespoň krátce společný čas k otevírání témat, která běžně patří do života (narozeniny, jak slavili…., reflexe k rodinné události…, reflexe k zážitku učitele s daným dítětem mimo budovu školy atd).
    Cílem těchto nevýkonových setkání je předcházet výchovnému formalismu.
  • Většina dětí velmi zdatně verbalizuje obecné poučky, jak se mají chovat v daném prostředí, k sobě navzájem. Chybí prožitek a jasná představa, co za reakci či chování je za větou: Např. Musíme si pomáhat. Chybí představa jak, kdy, jaká pomoc má smysl atd.
  • Více zprostředkovávat kontakt rodičů s dětmi na půdě školy.
    Např. Řeší jako rodič stížnosti svého dítěte, že spolužáci si opakovaně hrají s jeho školními pomůckami. Domluvím si krátký vstup do třídy a dané téma, spolu s emocemi, které mám, otevřu před třídou osobně.
  • Osobní setkání třídy s vychovatelem DD, který by nově příchozího žáka uvedl před nástupem do školy. Popsal typ starostí, které dané dítě řeší, pomohl budovat pozitivní ladění budoucích spolužáků.
  • Jednorázové vstupy s výchovnými tématy zaměnit za déletrvající případně pravidelně se opakující působení.