Zdravíme z Pruggernu

*********************************************************************************************************************************************************************************

Den sedmý a osmý – pátek a sobota 26. a 27. ledna

Právě sedíme v autobuse a míříme domů, letmý pohled dozadu nám dává jednoznačnou odpověď, co se asi dělo poslední noc, všichni upadli do kómatu a spí.

Včerejšek byl poslední den lyžování, děti udělaly velký pokrok v lyžařských dovednostech, dokonce jsme zdárně zdolali několik černých sjezdovek se jmény jako Black Horse či Black Rose se sklonem až 80 %, co to pro nás teď je něco asi jako cvičná loučka. Odpoledne jsme zakončili kurz již klasickým závodem Yetti cup, všichni se vydali z posledních sil, jako zrádným momentem se ukázalo nazouvání lyží po náročném výběhu do kopce, tam se rozhodovalo, pak už jen slalom dolů, krátký výběh už s lyžemi na nohou, podjezd brány a cíl.

Foto zde.

Dramatické souboje vyhráli v kategorii chlapců Richard Uksa a v dívkách Anna Beránková, další pořadí neuvádím, historie si stejně pamatuje jen vítěze, ale ve večerním vyhlášení ceny dostali první tři. Pak úklid, balení, diskotéka a spát, no vlastně ještě si nařídit budíky, aby ta poslední noc nebyla zas tak nudná. Ve dvě v noci spali, ale podle lehkého dusotu kolem čtvrtý je jasné, že několik jedinců poslechlo budík a vstalo, hrozná představa, ale když je to baví, nebyli jsme jiní.

Teď jsme někde v Linci, řidič Jirka nás neomylně veze směr domov, společnost mu dělá Eva, takže můžeme klidně spát. Tenhle kurz lyžování byl moc fajn, až na jedny natažené vazy v kotníku se nikomu nic nestalo, děti v pohodě, jakékoliv náznaky nekázně byly v zárodku potlačeny prací navíc, Makarenko by měl radost a my s ním, snad i děti to takhle vidí, tak za chvíli nashle v Dobřichovicích.

Bohuslav Stejskal

*********************************************************************************************************************************************************************************

Den šestý – čtvrtek 25. ledna

Teď je po večeři a děti hrají hru „Ruce nohy“, dobře se baví, což dokazují nadměrným pozitivním hlukem, program mají na starost kluci deváťáci, asi se strefili do naturelu naší celé skupiny, dobře se baví.

Jinak je na baráku většinou klid, je vidět, že starší žáci už neběhají, nebouchají dveřmi a nekřičí, někam si prostě zalezou a tam šetří energii. Po desáté hodině je všude zhasnuto, předstírají únavu a spánek, ale je nám jasné, že používají sofistikovanější finty, jak nás oblafnout. Předstíráme, že jim věříme, ale je nám jasné, že asi vše bude jinak a tak jim dáváme šanci se pak vytahovat, co všechno se to po večerce dělo, každý si pak rád i přidá. No prostě tak to má být, navzájem nám to prostě vyhovuje, proto je tu mezi všemi pohoda.

Jinak dneska bylo krásně, jak už jsem předesílal, stejně tak bude i zítra, sluneční krémy a brýle jsme si nebrali zbytečně. Dole bylo celý den pod mrakem, jak dokazují obrázky z dneška, stačilo ale vyjet lanovkou nahoru a tam na nás čekalo sluníčko s otevřenou náručí, kterou nás hned objalo a laskalo svými paprsky celý den.

Foto zde.

Nikomu se nic nestalo a tak si držme palce, aby i ten zítřek po této stránce vyšel. Dětem zřejmě dochází místní měna, protože už jsou ráno vybaveny batůžky se sváčou a tak si ji zítra asi taky udělám, už nebudu vypadat jako sociálně vyloučený jedinec.

Dobrou a zítra na přečtenou.

Bohuslav Stejskal

*********************************************************************************************************************************************************************************

Den pátý – středa 24. ledna

Tak konečně dlouho očekávané sluníčko, den jako vymalovaný, sjezdovky jako vždy perfektně upravené, takže kdo to někdy zažil, tak dobře ví, jak moc takovéto lyžování chutná.

Dneska jsme jezdili na Reiteralmu, nejvzdálenější místo od našeho baráku, asi dvacet minut autobusem.

Foto zde.

Děti v naprostém pořádku, nic nezapomínají, občas zazlobí, ale již náznaky nekalostí jsou rázně potlačeny. Najezdily desítky kilometrů, už jezdí jako šampióni, kteří včera v nedalekém Schladmingu závodili v rámci světového poháru.

Nic zvláštního se nestalo, takže pro dnešek končím, zítra má být totální ultrafialové peklo, takže hlavně nesmíme zapomenout na kvalitní namazání.

Bohuslav Stejskal

*********************************************************************************************************************************************************************************

Den čtvrtý – úterý 23. ledna

Tak konečně relativně hezký den, bez sněžení, deště, větru či mlhy. Sjezdovky ideální, takže parádní lyžovačka.

Děti dělají velké pokroky, nemusí bojovat s přívaly sněhu, mohou se soustředit jen na své čáry na sněhu. Dneska jsme přidali i trochu freeridu, děti se po kolena brodily v nadýchaném prašanu, občas někdo zmizel pod bílou peřinou, aby se vynořil jako sněhulák, někteří odvážlivci se zúčastnili skokanských přeborů v boulích vytvořených na okraji sjezdovky. Skoky to byly parádní, karambolů bylo poskrovnu.

Foto zde.

Oběd je vždy někde na sjezdovce v místní restauraci, většina dětí si už ani nedělá svačiny, na dotaz proč, odpovídají, vždyť máme kouzelné papírky od rodičů, které vyměníme za chutné hranolky, budiž. Nicméně nasazují vysokou laťku a my dospěláci přece nemůžeme někde venku stát a pojídat námi připravenou sváču, to dá rozum, holt se nám to prodraží, ale co bychom pro děti neudělali.

Dneska byly děti nějak unavené, dokonce deváťáci jeli potupně lanovkou dolů místo svištění až dolů k autobusu, asi to množství naježděných kilometrů se někde muselo projevit. Pro jistotu důsledně dohlédneme na to, aby v deset bylo zhasnuto a spalo se až do půl osmý. Bude to těžký úkol, třeba jedna dívka si nařídila budík na půl pátou, aby si umyla hlavu, nechápu, budík ještě k tomu někam zapadl a než ho našly, tak byly všechny vzhůru. Od zítřka má být sluníčkově, tak se už všichni těšíme.

Bohuslav Stejskal

*********************************************************************************************************************************************************************************

Den třetí – pondělí 22. ledna

Předpověď nelhala, ráno opět chumelí a chumelí, pohled z okna je sice krásný, ale lyžování není v tomhle bílém pekle ideální.

Takže rychlá úprava programu, odpoledne půjdeme do bazénu. Snídaně, odjezd na sjezdovku, vše probíhá v klidu. Nasedáme na lanovku, Schladming se rychle ztrácí pod námi a my se noříme do bílého ticha, stromy se ohýbají pod sněhem, na čerstvém prašanu jsou vidět první čáry na sněhu, kouzelné.

Lyžařů málo, no kdo by taky v tomhle lyžoval, když je slyšet nějaká řeč, tak čeština. Jasně Češi lyžují za každých podmínek, tedy i my. Kupodivu to jde a my se zaparkujeme ve snowparku, kde nacvičujeme v družstvech různé lyžařské kousky jako třeba závod tuleňů, jízda po jedné lyži či podjíždění stále se snižujících branek. Všichni si to užívají, občas se z někoho stane sněhulák, když nezvládne zatáčku a skončí v závějích. Nejdůležitější je, že se nikomu nic nestalo.

Po obědě sjedeme k autobusu, kde se rozdělíme na dvě party, jedna jde plavat do bazénu a druhá zase navštívila Schladming, byla i koulovačka a jiné sněhové bitky.

Foto zde.

Po radovánkách se obě party sejdou u autobusu a frčí se domů, několik jedinců okamžitě usíná, že by to byl důsledek vyčerpání z pohybu na sněhu, nebo že by nedostatek nočního spánku? Teď mají děti společný večer, slyším smích, takže se dobře baví, jdu se na to podívat.

Bohuslav Stejskal

*********************************************************************************************************************************************************************************

Den první a druhý – sobota 20. ledna a neděle 21. ledna 

 

Vytoužená sobota je tady, všichni naskákali do autobusu, rychle zamávali a už se jelo. Cesta proběhla bez sebemenších problémů, Jirka (řidič) udatně prokličkoval padajícími vločkami a za pár hodin jsme dojeli do cíle. Vše běželo jako na drátku, rozdělení do pokojů, povlečení postelí, vybalení a už byla večeře. Po večeři porada, kde se všichni seznámili s pravidly na baráku a na sjezdovce a za chvíli byla večerka. Jasně, že se nikomu nechtělo spát, každý pln prvních zážitků a očekávání, takže se usínalo hodně pozdě, ani se neptám v kolik. Ráno se už zase nemohlo dospat a dříve než ve stanovenou dobu se někteří jedinci dožadovali snídaně.

Ráno chumelí a chumelí, ale nikomu to nevadí, všichni jsou prostě natěšení na lyžovačku. Nikdo se ani z autobusu nevrací pro něco, co nechali na baráku a ani na sjezdovce nikomu nic nechybí, nechápu, tohle se ještě nikdy za éry lyžáků nestalo.

Ačkoliv celou noc sněžilo, sjezdovky jsou upravené a lyžování parádní, všichni až na jednu výjimku jsou zdatní lyžaři a tak se jezdí a jezdí, vypadá to, že není ani o čem psát. Ale přeci jen úsměvná historka, děvče hledá svůj batůžek v restauraci, kam jsme se uchýlili v době oběda, stále hledá, když se zeptáme, kde jsi ho nechala, tak řekne, že venku. Hm, snad si dělala legraci, nebo že by ne? Ať je to jakkoliv, po chvilce je batůžek se sváčou na světě.

Další jedinec se svévolně rozhodne, že pojede jinam než družstvo, nakonec je nalezen, teď zrovna za odměnu myje nádobí, ostatně už včera byl v kuchyni za „odměnu“, asi se mu tam tak líbilo, že se dneska svým činem přihlásil o repete. Dost možná, že bude k ruce paní Škvorové po celou dobu. Ostatně dnešní večeře byla luxusní, dokonce měly premiéru americké brambory.

Jiné děvče zase z lanovky zahodilo jednu svoji hůlku, asi se jí už nelíbila, pak ji s Eliškou (instruktorka) hledaly, ale nenašly.

Teď se děti připravují na večerní společný program, už se všichni těšíme.

Foto zde.

Bohuslav Stejskal