Zdravíme z Pruggernu

pátek 16. března: Dnes jsme se probudili do deštivého rána, takže odjezd odkládáme na 11.00. A dobře jsme udělali, odpoledne se krásně vyčasilo, takže jsme si poslední jízdy užili v paprscích slunce. Foto zde.

…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………….

středa a čtvrtek – den pátý a šestý:

 

Tak konečně dlouho očekávané sluníčko, středa ještě částečně zamračená, ale čtvrtek jako vymalovaný, sjezdovky jako vždy perfektně upravené, takže kdo to někdy zažil, tak dobře ví, jak moc takovéto lyžování chutná.

Dneska jsme ještě dopilovali některé prvky lyžařské abecedy, zlepšili rychlostní rekordy na schnellschuss Strecke, někteří se už blížíli osmdesátce, pak základy akrobatického lyžování a skokanská soutěž. No prostě paráda.

Jinak jsou všichni skvělá parta, na baráku je většinou klid, nikdo neběhá, nebouchá dveřmi a nekřičí, někam si prostě zalezou a tam šetří energii. Po desáté hodině je všude zhasnuto, možná to jen předstírají, ale to je taky umění, přijít na to, jak nás oblafnout. No prostě tak to má být, navzájem nám to prostě vyhovuje, proto je tu mezi všemi pohoda.

Zítra je poslední den lyžování, máme v plánu přejet všechny místní kopce za použití jen lanovek, ale předpověď počasí nic moc, tak uvidíme. Jinak se nikomu nic nestalo, tak si držme palce, aby to vydrželo.

Bohuslav Stejskal

Fotky: středa        čtvrtek        

…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………….

úterý 13. března – den čtvrtý:

Třetí den je zpravidla odpočinkový, takže zařazujeme nenáročný pohyb, což znamená dopoledne lyžování, odpoledne plavání a trocha kultury v podobě shoppingu.

Ranní nástup do autobusu je poznamenám častějším během mezi autobusem, domem a zpět, čeká nás totiž i odpolední plavání, takže se běhá nejen pro zapomenuté rukavice, boty atd., ale dnes i pro plavky a ručníky.

Dneska začínáme naší lyžovačku ve Schladmingu, odkud se necháváme vytáhnout lanovkou na Planai. Nasedáme do kabinky a za malou chvilku se Schladming rychle ztrácí pod námi a my se noříme do bílého ticha v podobě mlhy, ale jakmile jsme na vrcholu, mlha je fuč. První jízda probíhá ve snowparku na oblíbeném funslopu, takto rozcvičeni se vrháme na měřenou rychlostní vložku, někteří dosahují rychlost vyšší než 70 km/h, skvělé. Vůbec dnešní lyžování nemá chybu, ideální podmínky, sjezdovky nádherně upravené, široké a hlavně bez lidí, a tak za námi zůstávají jen krásně vysoustruhované stopy, které by rozhodčí krasobruslení museli ohodnotit šestkou (nejvyšší známka).

Na sjezdovkách a přilehlých občerstvovnách převládá čeština, mám pocit, že tenhle lyžařský business zachraňuje náš národ, tedy i my. No tentokrát až s podivem my jen ten lyžařskej, protože děti si svědomitě každé ráno připravují jídlo i na oběd a tak peníze svých rodičů neutrácejí, že by konečně zapůsobil náš pedagogický vliv v podobě výuky finanční gramotnosti?

Po obědě sjedeme k autobusu, kde se rozdělíme na dvě party, jedna jde plavat do bazénu a druhá zase navštívila Schladming. Pak už všechny čekaly jen samé radosti, nakupování pamlsků, zvítězil jako vždy Almdudler, nevím, co na tom děti vidí, ale budiž, pak už jen jako vždy výborná večeře a diskotéka. Děti jsou zatím skvělé, nikdo ještě nedostal službu navíc, tak snad jim to vydrží.

Foto zde.

Bohuslav Stejskal

…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………….

pondělí 12. března – den třetí:

Ráno nás nečekaně probudilo sluníčko, i když předpověď byla pesimističtější, ne nadarmo ceny za největší lháře většinou každoročně vyhrávají meteorologové, ale tentokrát jim to vyčítat nebudeme.

Hned po snídani jsme nastoupili do našeho autobusu a hurá na lyže, tentokrát jsme jeli do Hausu, to je ten nejbližší kopec se spoustou lanovek.

Děti udělaly za tyto první dny velké lyžařské pokroky, i Marek, který ještě nikdy nestál na lyžích, sjíždí červené sjezdovky jako starej mazák.

Během oběda se zatáhlo a začalo sněžit, ale jakmile jsme skočili do lyží, opět se na nás usmálo sluníčko.

Až na pár modřin jsou všichni zdraví a těší se na zítřek, kdy hned po lyžování půjdeme do bazénu.

Jen zase perlička nakonec, ráno se ptám jedné s dívek, kde máš lyžáky, no přece v autobuse, ještě jednou se ptám, určitě? Určitě. No a co myslíte, neměla je tam, což zjistila až u sjezdovky. Ještě že tu máme s sebou auto, takže zase domů a zpět. Ach jo, těžká to doba, kdy děti jsou leckde středobodem světa a nemají zřejmě žádné každodenní povinnosti.

Foto zde.

Bohuslav Stejskal

…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………….

neděle 11. března – den druhý:

Ráno všechny zastihlo v dobré náladě, rychle jsme se najedli, služba umyla nádobí a už první lyžaři škrábali na dveře autobusu, domáhajíc se rychlého odjezdu na sjezdovku. Dočkali se, i když k nepatrnému zdržení došlo, když si několik zapomnětlivců běželo do domu pro některé nezbytné součásti k lyžování. Dopoledne na svahu probíhalo pravidelné rozdělení do čtyř družstev, každé družstvo pak dostalo slušivé dresy, abychom se na svahu poznali. Ostatně kdyby se někdo ztratil, tak má na zápěstí pásek s adresou bydliště v Pruggernu a telefon na vedoucího.

 

Nikdo se neztratil, akorát bude některé po prvním dnu zdobit nějaká ta modřina, jako památka na nezvládnutí základních lyžařských dovedností. Den proběhl v klidu, nic mimořádného se nestalo, akorát snad že jeden z vedoucích testoval místní obyvatelstvo tím, že nechal svůj mobil vozit dokola v lanovce, když ho tam zapomněl. Mobil se nakonec šťastně vrátil ke svému majiteli, no ale tenhle test bych raději v Česku nedělal.

Večeře byla skvělá (viz foto) a teď se děti společně baví, hrají hry, které si připravily pro ostatní.

Jinak počasí bylo dneska pro lyžování velmi přátelské, občas vykouklo i sluníčko, zítra má být podobně, tak zase nashle zítra.

Foto zde.

Bohuslav Stejskal

…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………….

sobota 10. března – den první:

Po zdlouhavé, ale bezproblémové cestě konečně autobus s lyžaři dorazil do Pruggernu. Děti se z něj nedočkavě vyhrnuly a pádily zabrat nejlepší pokoje, bohužel nepočítaly s tím, že rozdělení do pokojů je již dávno rozhodnuto. Všichni jsou ale spokojeni a tak rychle vybaluji a převlékají postele, aby se mohli podělit o první zážitky.

Celý večer proběhl v klidu, po večerce je v pokojích brzy klid, nechce se nám věřit, že by první večer tak rychle vzdali a nedali nám šanci použít osvědčené donucovací metody. No jestli nespali, tak to dělali šikovně.