Zdravíme z Alp

pátek 22. března

…………………………………………………………………….

čtvrtek 21. března a středa 20. března 2019

Dneska a včera bylo krásně, sluneční krémy a brýle jsme si tedy nebrali zbytečně. Sotva jsme ráno otevřeli oči, sluníčko už na nás čekalo s otevřenou náručí, kterou nás hned objalo a laskalo svými paprsky celý den.

 

Děti spokojeně lyžují a ze šťastných smýkačů se stávají postupně mazáci na sněhu, zručně soustruží krásné oblouky, krátký, střední, dlouhý, bílých sněhuláků každým dnem ubývá. Začátečníci dneska sjeli i skiroute (neupravovaná sjezdovka). Zatáčení na lyžích se stalo přirozeností, že ani neví, jestli vůbec zatáčejí, což mě dostal jeden šesťák, když se mě zeptal, jezdím šusem nebo dělám obloučky?  No jasně, že děláš obloučky, zněla odpověď.

Všichni jsme jezdili na kopci zvaném Planai, na Schnellschusstreke si většina udělala hodnotné rychlostní osobáky, včetně mě. Odpoledne jsme ve snowparku zkoušeli různé, téměř akrobatické kousky. Někteří odvážlivci se zúčastnili skokanských přeborů v boulích vytvořených na okraji sjezdovky. Skoky to byly parádní, karambolů bylo poskrovnu, Sudová by záviděla.

Najezdili jsme dnes celkem přes 30 km na téměř liduprázdných sjezdovkách v naprosto ideálních sněhových podmínkách, komu se to v Česku podaří? Jinak jsou děti v naprostém pořádku, až na jednu šesťačku, která se nemůže zbavit teploty. Nikomu se nic nestalo a tak si držme palce, aby i ten zítřek po této stránce vyšel, máme naplánováno překvapení, přejezd přes všechny čtyři kopce, taková lyžařská turistika.

Pátý den lyžování máme tedy za sebou, ani se nechce věřit, že jsme skoro na konci, vždyť jsme teprve před chvilkou přijeli. Nějak to všechno rychle letí, tak snad vám to doma bez dětí ubíhá pomaleji a tuto vzácnou chvilku si náležitě užíváte, nebojte, za chvíli je tam máte zpátky.

Musím ještě podotknout, že spojení osmáků se šesťáky nás trochu strašilo, ale teď je jasný, že jsou všichni skvělí a udělali báječnou partu, důkazem jsem dost dobrý večerní programy, které si sami připravují.

Zde si můžete prohlédnout fotky: středa, čtvrtek.

Bohuslav Stejskal 

…………………………………………………………………….

úterý 19. března 2019

Předpověď počasí trochu nevyšla, sluníčko se pralo s mračouny, kdo že bude dneska lepší, musím přiznat, že těsně vyhráli mraci, ale to nám nevadilo, protože lyžování nemělo chybu, sjezdovky upravený s ideálním sněhem, nikde nikdo, jen my.

Ale popořádku, nástup do autobusu byl ráno trochu běhavej. Vypadalo to nejprve na nějakou bojovou hru, kterou vymyslel řidič Standa, ale důvod byl trochu prozaičtější. Spousta dětí běžela od autobusu do baráku a zpět, chybělo jim totiž něco z výzbroje či výstroje, dneska k tomu přibyly i plavky, odpoledne je totiž bazén. No jeden chlapec tuhle trasu absolvoval hnedle třikrát, asi mu chybí pravidelná rozcvička nebo spíš tu nemá nikoho, kdo se o něj obvykle stará (radši tedy nebudu jmenovat). No vůbec, některé děti například netuší, jak se myje nádobí, jak vypadá utěrka a koště, jak se stele postel, jsou to asi pro ně činnosti a nástroje jako z nějakého sci-fi filmu, ještě že mají nás, my jim rádi tyto nedostatky doplníme.

Lyžování bylo, jak už jsem poznamenal, skvělé, to že na sjezdovkách nebylo ani živáčka jsme využili k rychlostním rekordům na měřených úsecích (Schnellschusstreke), někteří dokonce atakovali šedesátku. Dopoledne jsme ukončili ve snow parku, někteří se na skokáncích pokoušeli o salta s vruty ála Aleš Valenta, ještě nám to moc nešlo, musíme to ještě dopilovat.

Ti zkušenější zase prováděli tance na lyžích, škoda, že neexistuje soutěž StarDance na sněhu, hnedle bychom měli několik adeptů na vítězství.

Vše proběhlo bez karambolů, lyžovali jsme jen dopoledne, protože je třetí den a to máme vždy odpočinkové odpoledne, což není tak, jak si asi teď myslíte, že jsme leželi a kdo vydrží nejdýl, tak vyhrává. Opak je pravdou, prostě my odpočíváme při pohybu. Rozdělili jsme se na dvě skupiny, jedna šla do bazénu, druhá na výšlap v terénu spojený s šopováním, aby mohli doplnit zásoby oblíbeného Almdudleru a tedy utratit těžce vydělanou měnu od svých rodičů.

Ti, co se šli vrhnout do vln schladmingského bazénu, se pořádně vyblbli, Tomáš s Pavlem zorganizovali plno bazénové zábavy včetně rychlostních závodů na tobogánu.

Osazenstvo pokoje č. 14 teď myje nádobí, pouští si k tomu muziku osmdesátých let, krásné to vzpomínky, hned se píšou líp tyhle řádky. Vedle Tomáš připravuje diskotéku, děcka jsou prostě na rozdíl od nás nezničitelná.

Foto zde

Bohuslav Stejskal

…………………………………………………………………….

pondělí 18. března 2019

Předpověď se naplnila, z léta přímo do zimy, což nám dělá radost, co je to za lyžování v létě, no uznejte.

Ráno zasněžený jako od pana Lady, okolní kopečky (no vlastně pořádný alpsky kopce) krásně pomalovaný na bílo, stromy obalený sněhem, no prostě krása, představa freeridu v novém sněhu musí každého těšit.

Hned po snídani vyrážíme tentokrát na kopec zvaný HAUSER KAIBLING. Všichni jsou včas v autobuse, asi se zpráva o včerejším škrábání brambor rychle roznesla a nikdo po takovém vzdělání netouží, škoda, tentokrát tuhle práci tedy odnese služba, ale den je ještě mladý a může se stát cokoliv. Na parkovišti nikdo, na lanovce jakbysmet, vyjíždíme tedy rychle nahoru, tam nás čeká zimní pohádka, napadlo asi 20 cm prašanu. Všichni se vrhají do nacvičování oblouků, za námi zůstávají jen ladné čáry v prašanu, no občas je ta čára přerušená ďolíkem, to se stává, vždyť jsme tady teprve druhý den.

Dopoledne proběhlo v klidu, většina trénovala poblíž cross parku, kudy jsme děti několikrát protáhli, což se jim líbí, je to přeci jen něco jiného než broušení sjezdovky. Ani netuší, že touhle hravou formou se hodně učí. Jízda parkem je nutí jezdit zatáčky po správné noze, během jízdy se musí pokrčit, aby projely tunelem, občas do něčeho bouchnout, za odměnu jim to zase zahraje, baví je to a jsou spokojené.

Po obědě se Tonda připojuje k žlutému družstvu, vůbec na něm není znát, že je na lyžích teprve podruhé v životě. Všichni dělají velké pokroky, nikomu se nic nestalo, takže paráda. Celý den poletuje sníh a je kolem nuly, od zítřka má být až do konce už jen sluníčko.

Teď jsou děti po večeři a pokoj č. 12 připravuje program. Právě přišel správce, že wifina zase funguje, což je dobrá zpráva, ale díky tomu, že včera nešla, děti usnuly hnedle po večerce, nemohly mastit ty svoje hry. Tak nashle zítra.

Foto zde

Bohuslav Stejskal

…………………………………………………………………….

neděle 17. března 2019

Pohled z okna připomíná spíše Palermo, ultrafialové peklo. Děti ráno fungují přesně tak, jak zněly instrukce. Už jsem se bál, že jsem na výběrovém zájezdu bezchybných jedničkářů, záhy se ale uklidňuju, pozdní nástup do autobusu osazenstva jednoho pokoje mě vrací do klidu, jsem tady s normálními dětmi, mastily nějaký hry na pokoji, aniž vnímaly čas. Stejně jako my kdysi, když jsme do školy chodili o hodinu dřív, abychom si zahráli fotbálek či čáru (házení peněz k nakreslené čáře na zemi, kdo je blíž vyhrává). Kolikrát jsme se ale do hry tak ponořili, že jsme nevnímali čas a přišli pozdě do školy. Takže chápu, nicméně chlapci dostali službu navíc v podobě škrábání brambor, aspoň se něco nového naučili. Škrábání brambor dělali očividně poprvé, ale jak podotkla náčelnice kuchyně paní Škvorová, docela jim to šlo.

Dopoledne jsme se rozdělovali, každý dostal slušivý barevný úborek, aby byl na svahu k rozpoznání od jiných. Všichni jsou dobří lyžaři až na dva, kteří ale pod rukami paní Mejstříkové a Škvorové rostou každou minutou v dobré lyžaře.

Počasí je typicky jarní, tedy spíš letní, sluníčko se do nás opírá, jako kdyby mělo svítit naposled a chtělo nám tedy vynahradit dny příští. Nicméně předpověď je jasná, sluníčka bude dost, jen zítra snad má sněžit.

Nic zvláštního se během dne nestalo, což je dobře, nicméně nemám o čem psát. Skvělá večeře, večerní program v podání chlapců z pokoje č. 11. Teď je už všude klid a to jsou teprve tři minuty po večerce, takže dobrou.

Foto zde

sobota 16. března 2019

Vážení čtenáři, ozývám se letos již potřetí z Pruggernu, kam jezdíme na lyžáky. Když o tom tak přemýšlím, co budu psát, tak se obávám, že se budu muset opakovat. Ono to snad ani jinak nejde, pořád je to o stejném, děti, lyže, sníh, autobus, počasí, tak to zkuste zabalit do slovíček, aby to bylo pokaždé jinak, no to nejde, jak jistě chápete. Tak doufám, že tyto řádky čtou noví čtenáři z řad rodičů dětí, které jsou s námi letos poprvé a ti druzí mi odpustí.

Ráno před autobusem jako obvykle šrumec, jedni přijíždějí zleva ulicí 5. května a druzí zase zprava, do toho ještě pár náhodných aut zřejmě místních občanů a je tu parádní chaos, auta troubí, někteří se vyklánějí z auta a hlasitě nadávají. Je až s podivem, že podmětem shodným nadávek je slovo učitelka a k tomu ještě s peprným přívlastkem shodným, který zde nelze publikovat. Ale učitelé rozhodně s touto sobotní zácpou nemají nic společného, příčinou je asi jejich frustrace z mládí, když tuto budovu navštěvovali a zřejmě s nevalnými úspěchy. No a právě škola, děti, rodiče a překážející autobus v nich tyto vzpomínky evokovaly. Ale vše rychle vyřešeno, chceme odjíždět, nemůžeme, chybí Áda. Žhavím telefon, na druhém konci slyším, už jedeme, tak jo, za chvíli tu máme Ádu a vyrážíme. Rodiče mávají, děti mávají, nějaká ta slza na krajíčku, asi z radosti, že se těch druhých zbavili.

Cesta ubíhá, Standa je rozverný řidič, ale má to v paži, to je vidět, jen ta sparťanská vlaječka mi trochu kazí výhled, ale ještě pod dojmem velkého vítězství Slávie nad Sevillou mu to pro tentokrát odpouštím.

Déšť se pomalu mění v sluníčko, jen co se rozplynou mraky, vidíme krásně zasněžené alpské vrcholky.

Večer probíhá jako po másle, ubytování v hezkých pokojích, vybalování, porada, první jídlo jako vždy špagety, večerka. Pohoda, nikdo neběhá, nekřičí, nebouchá dveřmi, většina stále třímá toho boha v podobě mobilu, sedí vedle sebe, koukají do něj, doufejme, že čerpají informace, jak správně kouzlit na sněhu. Někteří dokonce usínají před půlnocí. Jen Standa ve sparťanských trenýrkách a tričku ruší ten hezký večer.

Bohuslav Stejskal