Speciální pedagog

  • Mgr. Jana Babicová
  • babicova@zsdobrichovice.cz
  • Tel.: 257 711 277

Náplň práce speciálního pedagoga:

  • vyhledávání žáků se speciálně vzdělávacími potřebami,
  • zajištění speciální diagnostiky,
  • individuální speciálně pedagogická reedukace žáků,
  • odborná spolupráce na vytváření vzdělávacích plánů u integrovaných dětí,
  • spolupráce s učiteli a dalšími odborníky,
  • spolupráce s rodiči žáků.

Odborná pedagogicko-psychologická činnost ve škole

Diagnostická činnost

Speciálně – pedagogická diagnostika je zaměřená na vyhledávání žáků se speciálním vzdělávacími potřebami s využitím vyrovnávacích a podpůrných opatření a na vyhledávání žáků v riziku rozvoje nebo riziku vzniku speciálních vzdělávacích potřeb. Dochází při ní k specifikaci hlavních problémů žáka, stanovení individuálního plánu podpory v rámci školy a mimo ni.

Učební styl

Trénink zaměřený na zvládání základních učebních dovedností, práci s pomůckami aj. Spolupráce je vhodná pro žáky se specifickou poruchou učení (SPU), specifickou poruchou chování (SPCH) a pro žáky s neprospěchem a jejich rodiče.

Reedukace SPU a SPCH

Péče je organizována především pro žáky, u nichž je diagnostikována dyslexie, dysgrafie, dysortografie, ADHD, pro žáky s neprospěchem, cizince aj. Při individuálních sezeních je hlavním cílem odstranění nebo zmírnění potíží dítěte a zlepšení jeho psychického stavu. Reedukační péče odpovídá individualitě dítěte a typu poruchy. Žák za pomoci různých kompenzačních pomůcek, metodických materiálů, PC programů a speciálních metod rozvíjí oblasti, v kterých vykazuje oslabení.
Pro úspěšnou reedukační péči je nezbytné aktivní zapojení ze strany rodiny, dítěte, učitele a dalších odborníků.

Naučná část

Specifické poruchy učení

jsou souhrnným označením různorodé skupiny poruch, které se projevují zřetelnými obtížemi při nabývání a užívání takových dovedností, jako je mluvení, porozumění mluvené řeči, čtení, psaní, matematického usuzování nebo počítání (Matějček, 1995). Předpona dys- znamená rozpor, neúplně rozvinutou funkci.
Dyslexie – specifická porucha čtení – neschopnost naučit se číst běžnými metodami, postihuje rychlost, správnost čtení, porozumění čtenému textu. Dysgrafie – specifická porucha grafického projevu – zahrnuje celkovou úpravu písemného projevu, osvojování jednotlivých písmen, napodobení tvaru, spojení hlásky s písmenem a řazení písmen. Dysortografie  – specifická porucha pravopisu – postihuje celkovou oblast gramatiky nebo jen určitých jevů. Dyskalkulie – specifická porucha matematických dovedností – porucha se týká zvládání základních početních úkonů. ADHD, ADD – vývojové poruchy pozornosti a chování. Poruchy autistického spektra- vývojové neuropsychické onemocnění.

Jak mohou rodiče pomoci svému dítěti?

Akceptovat problém – rodič se učí, co dyslexie (i jiné poruchy) znamená, akceptují, že jejich dítě je dyslektik a jsou připraveni dítěti pomoci.
Vysvětlení dyslexie – rodiče dítěti vysvětlí, že dyslexie nemá nic společného s hloupostí, že s sebou přináší potíže ve čtení, psaní a v jiných předmětech, které lze společně překonat.
Při domácích úkolech dbát na uvolněnou atmosféru – dítě nesmí být pod tlakem, nenutit ho!! Pomoc rodičů musí být dítětem akceptována.

Motivace, sebedůvěra – u dítěte musí převládat pocit úspěchu:

  • začít tím, co dítě dobře ovládá,
  • pomalu zvyšovat stupeň náročnosti,
  • uznat píli a snahu (i při špatném výsledku),
  • dítě neustále chválit – uznat i malé pokroky.

Povzbuzení – i při neúspěchu dítě povzbuzovat, společně analyzovat (rozebrat) chyby, promyslet další postupy.
Dítě nepřetěžovat – úkoly rozdělit po malých částech, učební látku přehledně znázornit (barevně vyznačit), raději 5x týdně 10 -15 min, než 1x týdně 1 hodinu.
Stanovení jen krátkodobých cílů – dlouhodobé cíle a plány vzbuzují u dětí strach.
Čtení je důležité- čtení je rozhodujícím základem pro všechny školní předměty.
Multisenzoriální (více smyslový) přístup – zjistit, který smysl dítě při učení upřednostňuje, snaha o zapojení všech smyslů (zrak, sluch, hmat, pohyb, čich i chuť).
PC – programy – využití počítače je velmi motivující (výukové CD chytré dítě – Naslouchej a hraj si, Slabikář – učíme se číst rychle a zajímavě, Hry pro rozvoj myšlení a řeči, Písmohrátky, Veselá matematika, Soví program, Všeználek, Škola hrou, Diktáty aj.).
Kontakt se školou – vést pravidelné hovory s učiteli, školním speciálním pedagogem: co dítě zvládá, v čem je slabší a co je třeba procvičovat, jaké metody zvolit…
Hry a sport- dát možnost vyniknout v jiných volnočasových aktivitách, umožnit dítěti volnou spontánní hru, dostatek pohybu, procvičit si slovní zásobu – scrabble, slovní kopaná, audiokazety aj.

Dobrá je spoluúčast rodičů na společné činnosti – nejen zadávání úkolů.
Učební techniky – vybrat vhodné psací náčiní: měkká tužka (zabránit drápovitému úchopu, tlačení na tužku, anatomický tvarovaný nástavec, pero Tornádo…)

  • využití barev pro optickou podporu (pastelky, zvýrazňovače),
  • zhotovení tabulky nejobtížnějších slov a viditelně pověsit na zeď,
  • využití kartiček s obtížnými slovy,
  • vedení sešitu s obtížnými slovy.

Perspektiva dítěte – zamyslet se včas nad otázkou dalšího studia, volby povolání, být realističtí.

Jak pomoci dítěti při čtení

Čtení je důležité – čtení je rozhodující základ pro všechny školní předměty.
Pravidelně číst – denně 10 – 15 min. Čtení po hláskách – obtížná slova číst hlásku po hlásce a za každou hláskou udělat krátkou pauzu. Využití čtecího okénka – také záložka pomůže, aby dítě četlo správný řádek a nepřeskakovalo, čtecí okénko používat pod vedením dospělé osoby. Vzbudit zájem o čtení – číst s dítětem obsahově zajímavé knihy psané velkým tiskacím písmem. Střídat se ve čtení – jednu větu (odstavec) dítě, druhou větu rodič. Použít „dublované čtení“ – čte dítě a rodič společně. Využít „komiksů“, hádanek a vtipů – jsou většinou krátké a motivují děti ke čtení. Oprava chyb – neopravovat každé chybně přečtené slovo, zaměřit se hlavně na obsah čteného. Porozumění obsahu – klást otázky k textu, vyprávění obsahu vlastními slovy. Měření času – při čtení měřit dítěti čas (tajně), dítě nesmí být pod vnějším tlakem. Měření slouží pro zjištění tempa ve čtení. Radost ze čtení – dělat vše pro to, aby dítě mělo ze čtení radost. Čtení musí být zajímavé a zábavné – pochvala, úspěch, radost, uznání, …

Jak pomoci dítěti při psaní

Nechat vždy volný řádek – pro eventuální opravu chyb a větší přehlednost.
Pokud dítě zpozoruje chybu již během psaní – škrtnout celé slovo a napsat znovu, neškrtat jen jednotlivá písmena. Nepoužívat plnicí pero – je přerušena plynulost psaní, písmo je hůře čitelné. Možnost použití anatomicky tvarovaných nástavců na tužky nebo pero. Smysluplný opis – nejdříve nahlas číst po slabikách, později po slovech, po větách, poté napsat zpaměti a hlasitě, později potichu po slabikách (slovech, větách) předříkávat napsané slovo / větu / text přečíst a porovnat s originálem. Nácvik diktátu – využít jen známý, procvičený materiál, při čtení textu dítě jen naslouchá a všímá si pohybů mluvidel, nenechat dítě během čtení psát! „Laufdiktat“ (běžecký diktát) – originál textu (věty, slova) leží na vzdáleném místě od dítěte (v jiném pokoji), dítě k němu běží, přečte, zapamatuje si, běží zpět na místo a přečtené napíše (obzvlášť vhodné pro hyperaktivní děti). Hledání chyb – musíme trénovat. Dítě pomalu čte napsaný text. Pokud přehlídne chybu, označíme mu nejprve jen řádek, ve kterém má chybně napsané slovo. Jestliže chybu nenajde, poukážeme přímo na chybné slovo.

Jak pomoci dítěti v cizím jazyce

Zajistit doučování – pokud rodiče neovládají cizí jazyk, je vhodné si zajistit doučování.
Slovíčka – rodič diktuje česky a dítě píče v cizím jazyce, pokud je slovo špatně napsané (např. fonologicky – jak jej slyšíme), ale je zřejmé, o které slovo se jedná – hodnotit pozitivně.
Psaní slovíček – psát v bloku po 5-ti slovíčkách, poté nechat jeden řádek volný a pokračovat.
Učení slovíček –  max. 5 nových slovíček denně, další den zopakovat.
Pomocné techniky – mluvit pomalu a zřetelně – bez zkrácenin

  • všechny zkráceniny vždy vysvětlit, podle možností se těmto zkratkám vyhýbat
  • slova se stejným způsobem psaní a stejnou výslovností shrnout do jedné skupiny.

Překlad – text nejprve přeložit slovo od slova – nejen podle smyslu, např.: We sometimes buy a newspaper in the shop on Sunday. My někdy kupujeme noviny v obchodě v neděli.
Výslovnost – dbát na přesnou výslovnost.
Úkoly – velkým písmem, velké vynechávky, přehlednost – pokud možno zvětšit na A3.
Poslech – využití audiokazet, diktafonu.
Vysvětlení jevů v mateřském jazyce – vysvětlením významu slova nebo gramatického jevu v cizím jazyce nemá význam, žáci jsou tím jen přetěžováni a nerozumí tomu.

Práce s učebnicí

  1. číst text, přeložit slovo od slova,
  2. přečíst instrukce k jednotlivým cvičením a přeložit,
  3. podívat se na stránku, kde je vysvětlena gramatika,
  4. zdůvodnit, proč úloha byla vyřešena právě tímto způsobem.

Rozvoj sebeúcty dítěte, předpokládá, aby rodiče:

  • přijali přednosti dítěte,
  • stanovili dosažitelné cíle,
  • pomohli dítěti hodnotit jeho výsledky realisticky,
  • naučili dítě nebýt k sobě příliš kritické,
  • naučili dítě chválit samo sebe,
  • dítě musí cítit, že je milováno, cítit, že někam patří,
  • dítě potřebuje zažívat pocit, že se může samo rozhodnout,
  • v některých případech (např.: poruchy pozornosti) zavést  stálý denní režim s pevnými pravidly,
  • mít rozdělené povinnosti v rodině, být jednotní v požadavcích na dítě.

Odkazy na využití webových stránek při procvičování