Sedm nových divů světa

Chrámové město na mexickém Yucatánu sloužilo jako politické a ekonomické centrum civilizace Mayů a Toltéků. Kukulcánova pyramida, observatoř Caracol a další unikátní architektonická díla uprostřed džungle jsou stará přes tisíc let. Město se jmenuje podle Posvátného cenotu, studny, která obyvatele zásobovala vodou, ale současně se do ní házely i náboženské  oběti.

Amfiteátr Flaviovců dal v Římě postavit císař Vespasián, dokončen byl po osmi letech v roce 80 našeho letopočtu za vlády jeho syna Tita. Amfiteátr s půdorysem elipsy s dvojitým ochozem a otevřenými arkádami z kamene a mramoru byl vysoký 48 metrů, dlouhý 189 metrů a široký 156 metrů. Sloužil jako aréna pro hry, zápasy gladiátorů a zvířat i divadelní přestavení. Mohl předvádět i námořní bitvy, pro které byla aréna napuštěna vodou. Do hlediště se věšlo až 50.000 diváků.

Posvátná pevnost Inků ukrytá v Andách ve výšce 2360 metrů nad mořem. Komplex s chrámy, paláci, terasami a zahradami postavený z kamenů bez použití pojiva vznikl okolo roku 1450 asi sto kilometrů od tehdejšího centra Incké říše Cuska. Sto let po svém vzniku bylo město náhle opuštěno. V roce 1911 jej pro svět znovu objevil americký archeolog Hiram Bingham. Rozsáhlé archeologické práce dosud nedaly odpověď na otázku, k jakému účelu stavba sloužila.

Skalní město vytesali do růžového pískovce v jordánské poušti kočovní Nabatejci, kteří dokázali před 2000 lety učinit z této zdánlivě nehostinné končiny bohaté město a křižovatku kupeckých karavan. Začátkem letopočtu Petru dobyli Římané. Po křižáckých výpravách město tiše zmizelo západním civilizacím z očí. Jeho tajemství dlouhá staletí střežili beduíni, kteří ve skalních obydlích žili. Ze zapomnění město v roce 1812 probudil Švýcar Johann Burckhardt, který se sem nechal dovést v přestrojení za muslimského poutníka.

Socha francouzského sochaře Paula Landowského byla na vrchol hory Corcovado nad Riem de Janeiro umístěna v říjnu 1931. Myšlenka postavit křesťanský památník na jednom z horských vrcholů okolo města pochází už z poloviny 19. století. Socha ve stylu art deco široce rozpřahující ruce je postavena ze železobetonu pokrytého mastkem. Včetně podstavce měří 38 metrů a váží více než 1100 tun, rozpětí paží Krista dosahuje 28 metrů. Její stavba trvala pět let.

Mauzoleum vysoké 75 metrů nechal v roce 1648 postavit v indické Ágře císař Šáhdžahán na památku své manželky Mumtáz Mahal. Stavba hrobky na mramorovém podstavci trvala 22 let a pracovalo na ní 20.000 dělníků. U každého rohu podstavce se tyčí minaret, stavbu ještě doplňují dvě pískovcové budovy. Bílý mramor putoval do Ágry z lomu vzdáleného 300 kilometrů. Povrch Tádžmahalu je zdobený polodrahokamy i drahokamy, kaligrafická výzdoba je z černého mramoru. Barva mauzolea se mění podle dopadajícího světla.

Nejrozsáhlejší stavba na světě a prý jediná viditelná z vesmíru se začala stavět ve 3. století před naším letopočtem v době vlády dynastie Čchin jako ochrana před mongolskými nájezdy. Dnešní podoba pochází z 15. až 17. století. V čínštině doslova "Dlouhá zeď" (Čchang čcheng) měří nejméně 5000 kilometrů a vysoká je místy až jedenáct metrů. Čínští vědci letos zahájili výzkum, který má do čtyř let zjistit přesnou délku zdi a zmapovat její trasu.